Ztráta paměti ovlivňující běžný život

Zapomínání na události, schůzky či naprosto běžné věci, může být jeden z varovných signálů. V ranném stádiu člověk může častěji opakovat svá slova v krátkých časových intervalech nebo například spoléhat na poznámky v diáři či připomenutí v telefonu častěji než dřív. Určitě není třeba, aby měl člověk strach z prvního pomyslného uzlíku na kapesníku. Je ale vhodné být ostražitý.

iZdroj fotografie: Pexels

Problémy v plánování či při známých činnostech

Zapomínáte na placení účtů, které jste měli na starosti po několik let a staly se téměř tradicí nebo už si nevybavíte recept na bábovku či bublaninu, kterou pečete každý víkend posledních dvacet let. Jednorázové výpadky mohou nastat například vlivem stresu. Pokud se to ale stává pravidelně, i to může být varovný signál který značí, že byste se měli mít na pozoru.

Těžkosti při každodenních úkonech

Výskyty se mohou stávat častěji, můžete mít problémy například při nakupování v obchodech, hledání věcí v regálech, kterými jste ještě nedávno brázdili úplně bez problému.Potíže mohou přijít při řízení auta – a to ať už při rozpoznávání značek, tak třeba také v případě, kdy se běžná cesta do práce stává obtížnou. Nerozumíte si s mobilním telefonem či jinou technikou.

iZdroj fotografie: Pexels

Potíže s porozuměním vizuálním a prostorovým obrazům

Jedná se například o těžkosti s prostorovou orientací – špatné vnímání vzdálenosti, zmatenost, vrážení do nábytku, dveří, zakopnutí nebo rozlití nápoje. Člověk s těmito příznaky může být náchylnější třeba na upadnutí a může to ze začátku spíše vypadat, že je nemotorný nebo například roztržitý či opilý.

Špatná orientace v čase

Daný jedinec může najednou ztratit pojem o čase. Přestává se orientovat v tom, který je den, nedokáže rozlišit posloupnost událostí. Zpočátku to může vypadat jako běžné zapomínání. Člověk ale časem ztratí pojem o tom, co například znamená zítra, případně se může stát, že zůstane sedět venku na lavičce v chladu déle než je zdravé proto, že neví kolik je hodin a jak dlouho už uplynulo. Nebuďme tedy vůči lidem ve svém okolí lhostejní, protože díky tomu můžeme předejít neštěstí.

iZdroj fotografie: Pexels

Horší mluvený či psaný projev

Dalším příznakem může být například zhoršení mluveného nebo psaného projevu. Člověk má potíže se sledováním konverzace, případně zapojení se do ní. Trvá mu, než najde správné slovo (řekne třeba: ,,No vždyť víš, ta věc“) nebo například může úplně zaměňovat slova, např. zápěstí místo hodinky (v tu chvíli si vybaví pouze to, že na zápěstí hodinky nosí a je to pro něj ta nejbližší možná asociace).

Ztrácení věcí

Ne nadarmo si všichni pamatujeme ten vtip o staré babičce, která se doktora ptá, jak se jmenuje ten němec, který jí stále doma schovává věci. Doktor na to odvětí: ,,To je Alzheimer babičko“. Člověk s tímto příznakem umisťuje věci na ne úplně běžná místa – klíče například můžete najít v lednici, sýr v šuplíku s nádobím. Zároveň je pro něj velmi těžké vysledovat kroky zpět ve chvíli, kdy zmíněný předmět začne hledat.

iZdroj fotografie: Pexels

Snížená ostražitost a chybný úsudek

Lidé, u kterých se vyskytne tento příznak se stávají velmi jednoduchou kořistí podvodníků. Jsou velmi důvěřiví a často mají chybný úsudek. Mohou mít například také špatné hygienické návyky, nedokážou se už starat o své domácí mazlíčky nebo případně nezvládají hospodaření s vlastními financemi a ztrácejí pojem o hodnotě peněz.

Vyřazení se sociální skupiny či práce

Lidé v tomto stádiu už si jsou často vědomi svých příznaků. Nechtějí se zúčastnit společenských událostí, chodit například do kostela nebo do práce. Mají pocit, že už nedokáží držet s okolím krok a často se stydí. V tomto případě hraje velkou roli rodina a blízcí. Je třeba člověka povzbudit k tomu, aby se pravidelně vystavoval společenským stimulům.

iZdroj fotografie: Pexels

Změny v chování či osobnosti

Tyto změny můžou nastat jak vlivem nemoci, tak také proto, že se člověk velmi špatně s nenadálou situací vyrovnává. Člověk může být nevrlý a z míry jej vyvedou i naprosté maličkosti. Může procházet i nečekanými výkyvy nálad. Rodina a blízcí i v této situaci hrají klíčovou roli.

I když Alzeimerovu chorobu známe spíše z generace našich babiček a dědečků, 10 % z celkového počtu pacientů s tímto onemocněním tvoří lidé ve věku 30-50 let. Včasná diagnóza je klíčová u této nemoci stejně jako u mnohých dalších. Věnujte tedy pozornost sobě i svým blízkým a nebuďme vůči sobě lhostejní. Včasná diagnóza může totiž zachránit život i důstojnost.

Zdroj: Alzheimer’s Association

Článek Alzheimerova choroba nastupuje plíživě: První varovné příznaky muži i ženy nevědomky ignorují se nejdříve objevil na JakZdravě.cz.