Kvíz: Stav, kdy si člověk myslí, že je v pořádku. Přesně v tomhle bodě se lidé nejčastěji uklidňují

Známá scéna: někdo v práci na otázku „Jak se máš?“ automaticky odpoví „V pohodě“, i když má za sebou další noc s těžkým spaním a hlavou plnou starostí. Mozek si tak vytváří malý bezpečný ostrůvek, kde je jednodušší tvrdit, že je vše v normě, než si přiznat, že už toho začíná být moc. Právě v tomhle záludném bodě se lidé nejčastěji uklidňují, že je to jen období, které nějak přetrpí, a pak se všechno zase samo srovná. Jenže tělo i psychika už mezitím vysílají signály, které nejsou „jen únava po náročném týdnu“, ale něco trvalejšího a hlubšího. Okolí často vidí změny dřív než my sami, ale ne vždy nám je dokáže nebo odváží se jemně pojmenovat. Zkuste si proto ověřit, jestli i vy náhodou nejste přesně v tom klidném bodě před bouřkou, kdy si člověk myslí, že je v pořádku.

Kdy už to není jen náročné období?

Poslední roky přinesly víc nejistoty, změn v práci i rodinném životě a tlak „podat výkon“ se stal pro mnoho lidí každodenním standardem. Není náhoda, že psychologové popisují stále častější případy, kdy člověk dlouho funguje na rezervu a zlom přijde až ve chvíli, kdy by to nečekal – třeba při banální hádce kvůli nádobí. V redakci se s tím setkáváme v příbězích čtenářů, kteří nám píší, že zpětně nechápou, jak dlouho dokázali ignorovat jasné varovné signály. Sociální sítě navíc vytvářejí dojem, že ostatní všechno zvládají s úsměvem, což ještě víc posiluje potřebu tvářit se, že jsme v pohodě, i když už nejsme. Místo aby člověk zpomalil, často přidá tempo, bere další směny, bere si práci domů nebo na sebe bere všechny povinnosti v rodině. Téma tichého přetížení je proto dnes až překvapivě aktuální a dotýká se lidí napříč věkem i profesemi.

Uvidíte na sobě nenápadné signály?

Tento kvíz ověřuje především to, jak dobře rozpoznáte nenápadné signály, že vaše hranice už jsou za limitem, i když se navenek tváříte klidně. Otázky se zaměřují na typické věty, vnitřní výmluvy a každodenní situace, ve kterých si lidé říkají „to nic není“, i když už jejich tělo i mysl dávno protestují. Často totiž není problém v tom, že bychom neznali pojmy jako stres, vyhoření nebo popření, ale v tom, že je neumíme spojit s vlastním chováním a konkrétními příklady. V redakci jsme proto vybrali otázky, které vycházejí z doporučení psychologů, z běžných situací z práce, vztahů a rodinného života i z opakujících se motivů v příbězích našich čtenářů. Narazíte jak na situace, kde rozhoduje postřeh a všímavost k detailu, tak na tvrzení, u nichž je potřeba krátce se zastavit a být k sobě upřímný. Kvíz neřeší diagnózy ani nálepky, ale to, jestli včas zachytíte brzké varovné kontrolky, které mnoho lidí přehlédne.

Co vám výsledek kvízu naznačí?

Berete to jako lehkou hru, nebo jako malý sebereflektivní test – v obou případech může výsledek příjemně i nepříjemně překvapit. Zkuste odpovídat bez dlouhého přemýšlení, spíš podle prvního pocitu, protože právě ten často ukáže, jak o svém vlastním „jsem v pohodě“ opravdu uvažujete. Možná zjistíte, že varovné signály poznáte u druhých, ale u sebe byste je ještě shovívavě omluvili, což je velmi častý vzorec. Naše redakce vybrala otázky tak, aby nebyly ani triviální, ani přehnaně odborné, ale co nejblíž tomu, co prožívá běžný člověk ve stresujícím období. Výsledek kvízu není rozsudek, spíš zrcadlo, které může být prvním podnětem k malým změnám v tom, jak o sobě přemýšlíte a jak pečujete o své síly. Jestli chcete, zkuste kvíz projít bez nápovědy, pak se k odpovědím ještě jednou vraťte a uvidíte sami, u kterých otázek jste se uvnitř na chvíli zarazili.