V posledních dnech je velkým tématem vyvíjená vakcína proti koronaviru, která je již téměř schválená a připravená k použití. V souvislosti s tím se rozvířila vášnivá debata o tom, jestli je očkování vlastně dobré a jaká má rizika.
Problém však spočívá v tom, že mnoho lidí vlastně není nic o tom, jak taková vakcína v těle funguje a co všechno dokáže.
Podpora specifického imunitního systému
Imunitní systém se skládá ze základní dědičné nespecifické imunity, která je dána již při narození. Druhou složkou je specifický imunitní systém, který je vývojově mladší, účinnější a založený na paměťových buňkách. Ty si pamatují setkání s patogenem, a když se s ním potkají znovu, dokážou reagovat velmi rychle a cíleně. Vakcína slouží jako podpora právě tohoto druhého a o něco chytřejšího imunitního systému.
Vpravení oslabeného viru nebo jeho části do těla
Aby tyto paměťové buňky získali předlohu pro to, kdo je vlastně jejich nepřítel, dostává se do těla ve vakcíně oslabený virus. V moderním pojetí dokonce stačí pouze specifický kousek daného viru, čímž se ještě více zvyšuje bezpečnost vakcíny a eliminují se případné vedlejší účinky. Až se tak imunitní buňky setkají s tímto vetřelcem, budou díky očkování přesně vědět, že mají zaútočit.
Jak probíhá testování vakcíny?
Vývoj nové očkovací látky je složitým a komplikovaným procesem. Aby bylo její použití opravdu bezpečné, je před vlastní registrací a uvedením do oběhu podrobena mnoha testům. Většina připravených látek se nezvládne se svými výsledky dostat přes preklinickou fázi testování. Pokud se to však povede, přichází na řadu klinické testování přímo na lidech, kdy se zkoumají případné vedlejší účinky.
Fáze klinického testování:
- První fáze – malá skupina dospělých 20 až 100 dobrovolníků
- Druhá fáze – větší skupina v řádech stovek dobrovolníků
- Třetí fáze – velký počet dobrovolníků v řádech tisíců až desetitisíců