Jak ve skutečnosti fungují vakcíny proti covid-19 a jaký mají dopad na lidské tělo

Všechny vakcíny fungují na principu jakéhosi tréninku. Očkováním do těla dostanete látky, které obsahuje vir, aby se tělo dokázalo naučit bojovat s budoucí infekcí. Vakcíny jsou pro většinu lidí, kteří je dostávají, naprosto bezpečné a nezpůsobují žádné onemocnění. U některých jedinců se po očkování samozřejmě mohou vyskytnout vedlejší účinky, stejně jako je tomu u nejrůznějších léků.

Vakcína za méně než 12 měsíců

V současné době existuje celkem dvanáct různých vakcín proti onemocnění COVID-19. Tyto séra mají povolení k užití v různých místech na světě. Vývojáři těchto očkovacích látek pracovali v bezprecedentních podmínkách v závěru roku 2019. Trvalo méně než rok, než získala první vyvinutá vakcína povolení k použití. Vývoj byl tedy podstatně rychlejší než u jiných vakcín, a to hlavně díky tomu, že odborníci využili stávajících technologií vakcín.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ačkoli mají všechny vakcíny proti novému viru, který ochromuje druhým rokem celý svět, stejný cíl, používají různé technologie. Zatímco některé jsou založené na celém viru SARS-CoV-2, jiné používají pouze jeho části. Další pak nevyužívají žádný materiál odvozený přímo z viru. Podívejme se tedy na konkrétní očkovací látky.

Virové vektorové vakcíny a mRNA

Vakcíny mRNA COVID-19, které vyvinuly společnosti BioNTech-Pfizer a Moderna jsou první očkovací séra, které směli použít lidé mimo klinické studie. Společnosti použili technologie, které se léta používají při vývoji jiných vakcín. Tyto očkovací látky neobsahují žádnou část viru, místo toho nesou chemicky syntetizovaný kousek mRNA, který obsahuje informace potřebné pro naše buňky k tvorbě špičkového proteinu SARS-CoV-2. Naše buňky protein tvoří a imunitnímu systém reaguje vytvářením protilátek.

iZdroj fotografie: Pixabay

Celý virus neobsahují ani virové vektorové vakcíny Oxford-AstraZeneca, Sputnik V a Johnson & Johnson COVID-19. Tyto očkovací látky využívají takzvané adenoviry. AstraZeneca používá například vektor šimpanzího adenoviru. Ruská vakcína Sputnik V používá dva různé lidské adenovirové vektory, Johnson & Johnson využívá jeden z nich. Stejně jako u vakcín mRNA virové vektory vakcíny nenesou informace nezbytné pro to, aby naše buňky vytvořily celý virus SARS-CoV-2. Proto nemohou způsobit COVID-19.

Podjednotkové vakcíny a inaktivované vakcíny

Vakcíny podjednotek obsahují také pouze část viru. Avšak místo toho, abychom našim buňkám poskytli genetický kód k výrobě virového proteinu, podjednotkové vakcíny dodávají protein přímo. Kandidát na vakcínu Novavax COVID-19 je podjednotková vakcína, která používá buňky hmyzu k růstu proteinů před jejich čištěním. Vyčištěné proteiny pak tvoří nanočástice. Samotné proteinové nanočástice nemusí produkovat dostatečně silnou imunitní reakci, proto Novavax přidává adjuvans – látku, která stimuluje imunitní systém.

iZdroj fotografie: Pixabay

Na rozdíl od mRNA, virových vektorů a podjednotkových vakcín obsahují inaktivovaná séra celý virus SARS-CoV-2. Virus je však chemicky upravený tak, aby jej deaktivoval, což znamená, že nemůže způsobit onemocnění. Společnosti Sinovac, Sinopharm a Bharat Biotech používají k inaktivaci viru ve svých vakcínách chemickou látku zvanou beta-propiolakton. Chemická látka modifikuje genetický materiál viru.

Vedlejší účinky a účinnost

Všechny experimentální séra procházejí přísným testováním v preklinických a klinických studiích. Ty jsou určeny k posouzení bezpečnosti a toho, jak dobře se daří v prevenci nemocí. Vědci měří bezpečnost kandidáta na vakcínu sledováním vedlejších účinků u účastníků studie. Při pohledu na to, kolik lidí má ve skupině, která měla experimentální látku, nežádoucí účinky a porovnáním s vedlejšími účinky ve skupině, která měla placebo, mohou určit, jak bezpečný kandidát na vakcínu je.

iZdroj fotografie: Unsplash

To jim také umožňuje shromažďovat údaje o pravděpodobnosti výskytu nežádoucích účinků u lidí, kteří dostávají očkování. Například 84,7% lidí, kteří dostali vakcínu Pfizer-BioNTech COVID-19 během klinických studií, uvedlo alespoň jeden nežádoucí účinek v místě vpichu.

Zdroj: Medical News Today