Nemoci a jejich léčba v ČSSR, jak si je pamatují celé generace. Některé správné odpovědi vyberou jen skuteční pamětníci

Stačí jedno staré slovo a člověk je zpátky v kuchyni, čekárně nebo na chodbě polikliniky. Souchotiny, kalmetizace či železné plíce dnes znějí skoro muzeálně, jenže pro statisíce lidí to byla běžná součást dětství, školy i rodinných rozhovorů. Většina lidí si myslí, že si tyhle věci pamatuje bezpečně, ale jakmile dojde na přesný význam, začne to drhnout. Najednou si nejste jistí, co se léčilo penicilinem, co se řešilo hlavně klidem na lůžku a co patřilo spíš do prevence. Zkuste si ještě před prvním dotazem tipnout, kolik odpovědí dáte bez jediného zaváhání.

A pak se to začne plést

Téma přitom vůbec nepůsobí tak dávno, jak by se mohlo zdát. V redakci se s podobnými vzpomínkami setkáváme překvapivě často, hlavně když se znovu rozjede debata o očkování, antibiotikách nebo o tom, jak se dřív marodilo doma a v nemocnici. Typický omyl je jednoduchý: lidé si pletou dětskou obrnu s dětskou mozkovou obrnou nebo mají za to, že každá žloutenka se léčila stejně. Stačí jedna rodinná debata u nedělního oběda a během minuty se ukáže, jak rozdílně si stejnou dobu pamatují sourozenci, rodiče i prarodiče. Právě tahle směs osobní zkušenosti, polozapomenutých pojmů a jisté nostalgie dělá z tématu něco, co mívá mezi čtenáři velmi silnou odezvu.

Co si ještě opravdu vybavíte?

Nejde o lékařskou zkoušku, spíš o poctivý test paměti a orientace v tom, jak se v Československu mluvilo o nemocech a jejich léčbě. Naše redakce vybrala otázky, které vycházejí z běžných školních vzpomínek, rodinných zkušeností, tehdejších očkovacích kampaní i známých názvů nemocí. V redakci jsme proto sáhli po tématech, u nichž se nejčastěji chybuje, protože se změnil jazyk a některé staré názvy dnes už téměř vymizely. Hodit se bude postřeh, schopnost spojit nemoc s typickou léčbou a občas i odlišit prevenci od samotného léčení. Některé odpovědi vám naskočí hned, u jiných si možná řeknete, že to máte na jazyku, ale jistotu už nemáte.

Tak co, troufnete si?

Tak co, dokážete se vrátit do doby sanatorií, infekčních oddělení a kostek cukru s vakcínou bez jediné nápovědy? Možná vás překvapí, že nejsnazší bývají otázky, které vypadají nejstařeji, zatímco u těch zdánlivě banálních lidé nejvíc tápou. Zkuste to poctivě sami, bez googlení a bez rad od někoho vedle na gauči. Pokud dáte víc než polovinu, budete na tom opravdu dobře a své vzpomínky si můžete směle obhájit. A jestli ne, vůbec nic se neděje, aspoň rychle poznáte, co si člověk po letech jen myslí, že má pevně uložené.